Blog

Vážení návštěvníci této stránky,

zde bude autor knihy umísťovat své příspěvky a zajímavosti o knize, tak jak to bylo přislíbeno na Facebooku, kde zatím není publikování příspěvků z technických důvodů možné. Stránka je vhodná zejména pro ty, kteří si již knihu přečetli a mohou tak pochopit všechny souvislosti. Své případné reakce však na Facebook umísťovat můžete, nebo můžete napsat autorovi na email. Příspěvky budou řazeny chronologicky, tj. nejnovější dole. Přejeme pěkné počtení.




4.10.2022

Dobrý den,

dnes píšu první příspěvek, ve kterém se dovíte, jak je to s románovými postavami Standou, Richardem a Jarmilem a zda předlohou pro tyto postavy byli skuteční lidé. Nejdříve chci ale poděkovat všem čtenářům, kteří si moji knihu zakoupili a mám radost, že kniha se tak dobře prodává. Děkuji také za pozitivní ohlasy, které mi posíláte na email a jsem potěšený, že se líbí jak samotné příběhy, tak i styl humoru, kterým jsou napsané. Tak tedy - Standa, Richard a Jarmil skutečně existují. V reálném životě však mají samozřejmě jiná jména. Jejich románová jména jsem se jim snažil dát taková, aby je pokud možno charakterově vystihovala a prý se mi to povedlo. Tito "samorosti" patří k mým nejlepším kamarádům a poznal jsem je ve službě u PČR. Kniha začala vznikat tak trochu i na jejich popud, protože se jim líbily zprávy o činnosti whisky clubu, které jsem jim po některých našich akcích začal posílat. Vzal jsem tedy dlouholeté zápisky s příběhy, dialogy a bonmoty a začal psát... Také může být zajímavé, jak moji kamarádi na knihu reagovali a myslím, že jejich reakce celkem odpovídají tomu, jací jsou. Standa moc velký čtenář není, a jak se mi jednou ve slabé chvilce svěřil, tak v dětství nedočetl ani Honzíkovu cestu od Bohumila Říhy. Jediné, co pravidelně čte jsou záznamy ve spořitelní vkladní knížce, jelikož na internetové bankovnictví není vůbec stavěný. Nevím tedy, zda moji knihu vůbec dočetl. Rozhodným tónem ale prohlásil, že pokud někdo pozná, že je to on a bude se pak o tom diskutovat na sociálních sítích, tak jsem mrtvej muž. Také si najme nejlepšího právníka v republice a zcela mne zlikviduje. Tato výhrůžka mu ovšem nebrání zvát mne každý druhý den na kávu a vařit mi ty nejlepší a nejdražší kávy, jaké se dají sehnat. Richardovi se kniha moc líbila, prý jsem ale málo zdůraznil jeho svůdnické schopnosti a budu-li psát druhý díl, tak to musím napravit. Jarmil řekl, že to není špatně napsané, ale on by to rozhodně napsal líp... Příště si něco povíme o samopalu vz. 58, který byl rekvizitou v jedné kapitole.



10.11.2022

Jak jsem slíbil, dnes něco napíšu o legendárním samopalu vzor 58, který po dlouhou dobu sloužil nejen v armádě, ale také u policie. Tento samopal byl hlavní rekvizitou v kapitole Letiště a po událostech z 11. září 2001 jsem se s ním skutečně ocitl na střeše brněnského letiště. Od té doby prodělalo toto letiště rekonstrukci a nevím, zda má jeho střecha stále plochý profil a dá se po ní chodit nebo ne. Samopal vzor 58 je kus poctivého železa a snese i pád z několika metrů. Jeho vysoká spolehlivost a odolnost je asi jeho nejdůležitější vlastnost. Dnes už existují modernější zbraně s mnoha vynikajícími vlastnostmi. Nač jsou ale jiné a skvělé vlastnosti, kdyby v nejdůležitějším okamžiku zbraň selhala a nevystřelila. Na podzim roku 1967 se na zkušebním polygonu v Leningradu konaly srovnávací zkoušky československého samopalu Sa vz. 58 se samopaly Kalašnikov, které se vyráběly v několika zemích Varšavské smlouvy. Při zkoušce za ztížených podmínek bylo vystřeleno 1080 ran v prachové komoře a následně za umělého deště, přičemž samopal vz. 58 nezaznamenal žádnou závadu. Ve zkoušce životnosti bylo vystřeleno z každé zkoušené zbraně 15 000 nábojů. Samopal vz. 58 vykázal první závadu až po vystřelení 6 570 ran. Celková poruchovost pak byla 0,03 % a u samopalu Kalašnikov vyrobeného v SSSR to bylo 0,05 %. Samopal uspěl také ve zkoušce přesnosti střelby, ale také třeba ve zkoušce odolnosti jeho dřevotřískové pažby. Zbraně se dvanáctkrát za sebou pouštěly volným pádem z výšky 1,5 m na betonovou podložku. Jejich pažby byly před tím zahřáty na +70 °C nebo naopak podchlazeny na -50 °C. Zbraň čs. výroby uspěla bez poškození, pažby z plastických hmot ale tuto zkoušku nevydržely. Samopal vz. 58 sloužil u armády i policie ještě dlouho po sametové revoluci a je stále ve výzbroji armádních záloh. Zbraň je možno také vlastnit na zbrojní průkaz, ovšem pouze v úpravě na jednotlivé výstřely a dávkou tedy střílet nelze. To je dnes vše a příští příspěvek bude o tom, do jaké míry jsou příběhy uváděné v knize skutečně autentické.


22.11.2022

Dobrý den,

Nejčastější otázka, kterou dostávám od svých čtenářů, je dotaz na autentičnost jednotlivých příběhů. Přihodily se události tak, jak jsou v knize popisovány, nebo je to vše vymyšlené? Pravda je taková, že většina příběhů se skutečně v nějaké podobě stala. Některé přesně tak, jak jsou napsány a některé bylo nutno trochu dotvořit, aby byl děj zajímavější nebo, aby lépe vyzněla pointa. Odborníci na literaturu tomu říkají literární fikce a nadsázka. Ani v mé knize, která ze skutečnosti vychází, nejde o přesné zachycení dřívějších událostí, ale o vystižení humorných dějů, situací a charakterů osob, které byly předlohou k románovým postavám. Menšina příběhů je pak zcela vymyšlená právě pro literární účely. V knize je však množství dialogů, které byly kdysi řečeny přesně tak, jak jsou v knize napsány. Také zcela autentické jsou třeba zprávy o činnosti whisky clubu nebo petice pro Evžena, kde byl opraven pouze pravopis a slovosled. Evžen byl tedy skutečný a jeho tancování Lambády na balkóně policejní školy při mínus deseti stupních jen tak ve slipech je nezapomenutelné. Nedá se zapomenout ani na jeho příšerně smradlavé boty. Stále je odmítal vyhodit a koupit si nové, a tak nezbylo tedy nic jiného než naplánovat diverzní akci. Jednoho odpoledne byl Evžen vylákán na sousední pokoj pod příslibem ochutnávky domácí slivovice, čemuž nemohl odolat. Odvážný kolega z našeho pokoje si navlékl gumové rukavice, vzal Evženovy boty a vyhodil je do popelnice. Večer vyrážel Evžen jako vždy na flám, své boty ale nenašel a musel jít v policejních kanadách. Druhý den si šel koupit nové a po obdržení petice si začal častěji mýt nohy, přičemž si je následně ošetřoval jakýmsi zdravotním zásypem. Také příběh o pokutování zetě inspekčního v kapitole Konečně na obvodě se stal tak, jak je napsáno. Jen to možná nebylo hned druhý den po nástupu na obvodní oddělení, ale třetí nebo čtvrtý, přesně si už nepamatuji. Na vyznění příběhu to ale nic nemění. Získal jsem si tímto nevědomým "hrdinským činem" na oddělení značný věhlas. To ale nebylo nic proti našemu vedoucímu, o kterém se říkalo, že v době, kdy byl ještě řadový policista, dal pokutu svému staršímu bratrovi, který právě vezl jejich matku na nákupy do města... Také například vyprávění o ochraně - neochraně premiéra na pivních slavnostech odpovídá skutečnosti. Jen předcházející záchrana chlapce nebyla tak dramatická. Pokud chcete napovědět o jakého premiéra se jednalo, tak tento politik měl na hlavě lysinku, nosil brýle a byl členem strany, která už dnes ztratila oblibu. A ještě něco. Tu růžovou čepici s bambulí v kapitole Udělat někoho šťastným jsem na sobě opravdu měl. I když patřila dosti pofidérní osobě měl jsem štěstí a nic nechytl.